Pote co jsme si uzili party typu z-kuchyne-do-kuchyne v Nybyenu (domov studentu UNISu v Arktide) si Kim, Ulli a Lucas taky uzili dost neprijemne rano! Vzhledem k bourlivemu pocasi (sobotni vetry dosahovaly 70km/h) byly zruseny vsechny pripravne aktivity planovane na vikend. Vcera pozde vecer se vsak vycasilo a 
predpoved vypadala ne tak strasne na odvoz zasob do jednoho z nasich jidelnich skladist do Austfjordneset, v severni casti Spicberku. Takze 3 z nas po kratke noci vstali a zacali balit sane a pripravovat se na cestu na sneznem skutru. V poledne Kim a Ulli vyrazili spolu s Eysteinem, jednim ze zamestnancu UNISu, na 300km dlouhou cestu. Bude-li vsechno v poradku, by meli byt do zitrka zpatky!
Po skoro celem tydnu trideni zasoby je jidlo uz zabalene a pripravene k odvozu na nase ctyri skladiste v terenu. Vsechno dohromady to vazi dost – Kim to odhadoval na tunu :o) coz je asi dvakrat tolik nez jsme puvodne odhadovali...porad je ale lepsi mit prebytek nez nedostatek!
V patek mela odletat helikoptera k lodi Vagabond a ja (Lucas) byl prizvan, abych tam mohl odvezt nase jidlo. Nakonec bylo prilis spatne pocasi a vrtulnik nemohl vzletnout! Dalsi pokus by se mel konat v pondeli, tak to snad tentokrat vyjde!
Teplomer dneska ukazuje -15 stupnu, vezmeme-li v uvahu vitr a „wind-chill“ je to -40. Kdyz jsem stoupal na lyzich na Sarkofagen, jeden kopec v okoli Lonyearu, zacal jsem se opravdu citit arkticky; zjednodusene: namrzl mi z
adek! Skvely pocit!
Jeste deset dni!
Lucas
Žádné komentáře:
Okomentovat