Minulý víkend se Kim, Hella a Emilie (geolog a příznivec expedice) vydali nahoru nad hranici shěhu dostat se do formy pro vědecko-lyžařskou expedici Svalbard. Cílem byl přechod mohutného Tasmanského ledovce, nejdelšího ledovce Nového Zélandu. Tato obrovská řeka ledu, místy až 600 m silná, měří necelých 30 km vychází z několika nejvyšších novozélandských štítů, včetně úplně nejvyššího Aoraki (Mt.Cook). S 3754 m výšky nemusí být himalajským velikánem, ale určitě se tak zdá stojíte-li pod ním.
Během 4 dnů jsme šli různorodým terénem, od jednoduché chůze po moréně, přes „moraine bashing“ k lyžování po ledovci. V jedné části, zahrnující sestup po moréně pokryté sněhem a ledem k De La Beche Hut, jedné z útulných chat národního parku, jsme museli použít lano a ochrannou výstroj, zručnost, která bude neocenitelná na Svalbardu. I když noci tu byly skutečně chladné, podařilo se nám zalíbit se bohům počasí a užili jsme si nejstálejší, nádherné počasí této zimy. Málo jsme spali, protože i měsíční světlo bylo dostačující pro trochu lyžování s kulisou kouzelných okolních štítů.
Jedním ze zlatých hřebů výpravy je jistě noc strávená v chatě Tasman Saddle Hut. Tato chata, postavená na hraně skalnatého srázu ve výšce asi 2400 m, má skutečné nádherný výhled. Bokužel leží v rozlehlém poli ledovcových trhlin, takže i cesta pro vodu vyžadovala jištění. Po opuštění této nádherné chaty jsme si užili ty nejkrásnější sněhové podmínky a jeli asi 15 km s kopce. Stupeň sjezdu byl dostatečně mírný pro vychutnání velkolepých výhledů, ale i dostatečně prudký pro radost z lyžování. Kdyby všechny tréninkové výpravy byly tak zábavné!
Kim, Hella & Emilie
