Narozeninová mise

Mnoho z nás slaví občas narozeniny. Mé byly včera nebo den předtím. Všichni byli pozvaní.

Místní: Hella, Kim, Lucas, Mats a André i ti vzdálenější.

A oni přijeli!
Čtyři skútry se seřadily čelem k našemu táboru.
Narozeninová mise přijela.

Dovedete si představit, jak jsme uvítali všechno co nám přivezli, ale hlavně a především, jejich příjezd, který byl největším darem a nikdy na něj nezapomenu!

Jet dvě stě kilometrů neobydlenou krajinou na narozeninovou party není expedice, ale mise.

Byl jsem a jsem stále dojatý: Sigrid, Sanna, Päl a Trond s námi slavili v nejlepším kempu, jaký najdete na Flatbreen či kdekoliv jinde na světě.


Právě jsme jim popřáli šťastnou cestu na sever, kam se vydali s dopisy pro naše nejdražší.
Dobré věci se dějí v mém životě, přátelství je jednou z nich!


Myslíme na Sigrid, Sanna, Päl a Trond. Přejeme šťastnou a bezpečnou zpáteční cestu a moc a moc děkujeme!


Ulli

Židle, ledová lázeň a rychlost ohromují!

Horké zprávy ze zamrzlé Arktidy!

Hledím na červené pohoří vedle zamrzlé zátoky z pohodlí sluneční židle.
Hledím na pohyb mořského ledu v pohodlí lázně v oceánu.
Hledím na divoký ledovec jižních Špicberků v pohodě jízdy na lyžích rychlostí 45km/h.

Pokud vám tohle nedává smysl, pokračujte ve čtení!

Posledních pár dnů bylo plných vzrušení: nové věci k vidění a nové náměty k přemýšlení.
Strávili jsme celý den táboření na ledovci s vyhlídkou na ledovou zátoku známou jako Isbukta.
Kontrast členitého čela ledovce a zamrzlého moře v zátoce byl tak úžasný, že jsem strávil chvíli vyřezáváním pohodlného křesla z kusu ledu, abych si mohl plně užívat krásu tohoto místa.


Omlouvám se, ale tu krásu tu nelze popsat
Ne, že bych nechtěl, ale nenalézám slov.

Strávil jsem v křesle celé odpoledne a večer.
Na stejné místo jsme se vrátili po třech dnech, křeslo tam stále bylo, viditelné ze vzdálenosti více než tří kilometrů.

Naučil jsem se plavat na zahradě mých rodičů. O časného mládí mi dávali lekce plavání ve studené vodě. Udržuji tento zvyk.
S Lucasem jsme oslavili příchod Frozen Five na nejjižnější cíp Špicberků. Tento bod je též nazýván bodem bez pokračování, ale my jsme postoupili dalších 100 metrů, abychom udělali metr širokou díru v 10 centimetrů silném ledu.

Věřte mi to nebo ne, užíval jsem si každou vteřinu té lázně v mínus 1.9° studené vodě.
Svlékání a dýchání a pomalé ponořování je momentem v mém životě, kdy má mysl byla naprosto prázdná, ale zcela soutředěná, a je velmi málo věcí, které se tomu mohou vyrovnat!

A jak přimějete vlastní lyže k rychlosti 45 km/hod na rovině bez pomoci jakýchkoliv strojů?

Vezměte si draka: kus látky, pár lanek a můžete jet.

Jeden můj přítel mi půjčil na expedici svého draka. Zatím jsme stále trénovali a draky ještě nepoužili při pochodu.
Ale je to paráda být nad zemí pohou silou větru.
Líbí se mi zvýšení adrenalinu v žilách a přiznávám, že mám rád rychlost, rychlost bez stroje.
Vítr švihá lanky, je to píseň rychlosti.


Ulli

Co vlastně znamená "PBM"?

V blogu ze středy 25.dubna se Frozen Five zmínili o výrobku, jehož jméno jsem - díky zkreslenému zvuku satelitní zprávy - označila jako "PBM", přípravek ke snižování pachů.

Omyl! Prostřednictvím sms mi Lucas vysvětlil, že se ve skutečnosti jedná o VBL (Vapor Barrier Liner - odpařovací bariéra), pytel proti odpařování, který se, v zájmu zachování suchého spacáku, používá jako vnitřní vložka. Podrobnejší vysvětlení najdete např na stránkách Bent Gate (angl.), Světu Outdooru (česky), případně se zeptejte Googlu.

S tímto novým termínem se pravděpodobně těžko setkáte na večírcích ve městě, ale pro naše mladé badatele je odpařovací bariéra jistě důležitou součástí výbavy.

Sylvie

Ve stanu jako v životě, vše je věcí výběru

Zanechme na chvíli filosofie, Frozen Five navrhují se v následující sérii blogů věnovat praktickým otázkám života skupiny či významu stanu v životě polárního badatele.

A kde jinde začít: ve stanu!

Jako kdo s kým mluví? Kdo používá "PBM"(?) (přípravek snižující pach těla) a proč naši dva mládežníci našli druhý vchod do stanu teprve minulý týden?

Začněme u Andrého. Ten sedí za jakéhokoliv počasí venku, schovaný za zdí ze sněhu, kterou pro něj každý večer stavíme. Dále máme "Romeo", dříve známý jako stan 2, kde je Hella a její dva rádci Mats a Ulli. Konečně stan mladých, romanticky nazvaný "Julie", obývaný Lucasem a Kimem.

Naše dva domovy se spoustou místa (oba jsou navrženy pro 4 osoby) a každý se dvěma vchody jsou výborným úkrytem. Jejich tunelový design, dvě tyče a vnitřní prostor pro kuchyň jej předurčují pro arktické prostředí. Máme i úložný prostor a každý večer v apsidě dolujeme kuchyň.

Náš život ve stanu nás dosti zaměstnává.

Například je více způsobů roztávání sněhu ke získání vody na pití a vaření, jiný je upřednostňován ve stanu "Romeo", jiný ve stanu "Julie".

Spolek Romeo používá vařič uvnitř stanu, čímž vytvoří teploty do +15°C.

Na rozdíl od nich chlapci z Julie se rozhodli žít podle Nansena, pro tělesnou izolaci si nechávají narůst vousy a vařič je v apsidě. Lucas připravuje ranní "poridge" a Kim se stará o večeři.



Jak správně poznamenal Lucas: "stan je místo, kde strávíme dvě třetiny expedice", takže se stává naším domovem!

Frozen Five

Bílo (white out)

Bílé nic, celkově bílá nálada. Jako ovesná kaše.

Svět bez jakéhokoliv pevného bodu: bez vršku, bez spodku, jen se stopou za námi.

Vepředu je všechno bílé. Není tam nic nebo možná tam je všechno. Možná existuje všechno přede mnou?

Budoucnost je nejistá, další krok může být nahoru nebo může jít dolů.
Bez pevného bodu se čas a prostor ztrácí.
Mozek se roztáčí.

Je před námi hora nebo se mi to jen zdá?
Kam mám jít?
Oči se stále snaží najít nějaký bod, na který se dá soustředit, ale všechno je bílé, jen bílé.

Tamhle něco vidím, malý bod. Zaostřím, jde to ztuha ... ne, nic tam není. To malé něco je jen prach na mých slunečních brýlích.

Postupujeme kupředu, začínám se potit. Asi jdeme do kopce - do kopce, protože se potím a tam daleko před námi je obrys nějaké hory, něco, na co se obě oči mohou chvíli soustředit.
Pak to zmizí.

Zase jsem sám ve zcela bílém světě a asi bych se bál, kdyby za mnou nebyly stopy mých lyží a kdyby v těch stopách nenásledovali čtyři další kamarádi.

To mne pohání vpřed. A tam vzadu Ulli upozorňuje na směr. Zase jsem se odchýlil od směru cesty.

Poopravím své lyže a otočím hlavu vstříc bílé nicotě.
Do mé duše a vlastního já.
Do bílého světa, kde pouze má mysl vytváří odkazy.

Zase tu je bílo, jen bílo.


Mats

“White out” vyjadřuje stav, kdy padá sníh, nízké mraky či sníh jsou unášeny větrem, je snížená viditelnost a spolu se sněhem pokrytým povrchem všechno kolem je jen bílé. Více si můžete přečíst ve Wikipedii (angl.).

Život, vesmír a vůbec

Nové zprávy z Arktidy

Objevil jsem smysl života!

Dobrá, ne tak úplně, alespoň ještě ne.

Ale teď, když mám vaši plnou pozornost, budu se věnovat vážnějším záležitostem, jako třeba jak se cítím při lyžování po divokém jihu Špitzberků a jak se vyrovnávám se soustavným tažením „Boženy" a „Lyyli", mých dvou pulek a věčnou otázkou: proč?

Teď, když opět míříme na jih, zas cítím adrenalin v žilách. Naším cílem je mys Serkapp. Bod, ve kterém bude většina z nás geograficky nejblíže domovu a který je také jedním z nejvzdálenějších a nejizolovanějších bodů naší výpravy.

K dosažení Serkappu nám zbývají ještě nejméně tři dny cesty. Dnes jsme překročili hranice Serkappu a v labyrintu sněhu a stružek roztávající vody našli čerstvé medvědí stopy. Nechybí tu ani nám tak dobře známé nekonečné bílé prostory. Tato poslední hranice je opravdu něco výjimečného!

Každý se s fyzickým napětím nutným k tažení našich těžce naložených pulek ze severu na jih vyrovnává jinak. Já se soustředím jen na vychutnávání okamžiku, kdy jednu lyži posunuji před druhou. Některé kroky znamenají nepochybně zápas, ale když je pohyb těla v harmonii s myslí, stanou se alespoň zvládnutelnými.

Ale proč by se měl někdo pouštět do něčeho takového, co děláme my, když je to takový boj?
Upřímně si myslím, že život tady na okraji světa je jediným způsobem, jak uniknout reálnému životu se všemi jeho pastmi a společenským očekáváním.
Tady se můj obvyklý hektický životní styl neuvěřitelně zjednodušil na pouhé tři věci: jez, spi a lyžuj, v tomto pořadí důležitosti. Jsem připraven vzdát se pohodlí, abych se mohl nechat řídit jen přírodou, a myslím, že je to jen malá cena za tuto šanci.

Nebezpečí: další důležité téma k diskuzi, které se týká expedice. Některé aspekty mohou být vyzdviženy (například útok ledních medvědů), některé naopak ztrácejí na důležitosti (jako třeba přejetí autem). A věřte mi nebo ne, víc než o sebe tady v Serkappu se bojím o své blízké. Já tady mám čtyři kamarády a psa Andrého, kteří mě mohou ochránit!

Myslím na vás, posílám vám do světa ledová kouzla a přeji vám všem krásné jaro (nebo podzim, pro ty tam dole).

Kim

PS: Abych nezapomněl dnešní zprávu dne: konečně jsme viděli krále Arktidy. Ale museli jsme být nějak zvláštně cítit, protože medvěd se pohyboval okolo nás ve velkém kruhu a nikdy se nepřiblížil blíž než na 1,5 km.

(support team: tento článek jsme obdrželi 19.4. okolo 23:30)

Čas a Prostor

Poslední tři dny jsme si užívali speciálního arktického koktejlu, který jsem pojmenoval VBS: 1/3 vítr, 1/3 blizard, 1/3 sníh, protřepat, nemíchat.

A tak jsme pokračovali v nekonečném tahání našich těžce naložených pulek okolo Hornsundského fjordu a pokoušeli se najít cestu k South Cape.

Tento úkol je o to těžší, že se pohybujeme po hlubokém čerstvém sněhu.

Náš arktický karavan se jakoby veden slony pomalu a těžce posouvá vpřed.

Ale co nám, proboha, dává energii k pokračování v tomto zbytečném úkolu po zmrzlé špicberské poušti?
Jedním z hlavních důvodů, který nás udržuje na cestě, je určitě zvědavost. Jsme stále zvědaví, co je skryté za další horou, a těšíme se z rozjímání o divech Arktidy.

Zároveň se setkáváme s tím, co nás naučila věda.

Kim, geolog, může zjistit o historii hory pozorováním struktury skály.
Mats, biolog, zaznamenává přítomnost sněhulí, jediného ptáka hibernujiciho v Arktidě.
Hella se zajímá o zastrugi, sněhové útvary utvořené větrem.
Ulli pečlivě sleduje pohyb ledovců a může předvídat trhliny.

Mým předmětem zájmu je led na moři. Několik pouhých centimetrů ledu, který překrývá fjordy a zátoky, nám otevírá nový nekonečný prostor, ke kterému se po něm můžeme dostat.

Ale musíme být opatrní!

Musíme být schopní okamžitě přepnout z kontemplace na koncentraci, abychom se správně orientovali v arktickém nekonečnu, a vždy dávat pozor, abychom se vyhnuli omrzlinám, ledním medvědům a štěrbinám v ledu.

Když se cítím unavený chůzí a každý krok znamená stále větší námahu, snažím se soustředit na současný okamžik, abych se vymanil z drsné reality, zapomněl na sníh, který stále bičuje tváře, na vítr, který proniká do morku kostí, to vše proto, abych naplno vychutnal tu jedinečnou krajinu, kterou procházíme.

"Nekonečno je v každém okamžiku, který každou chvíli musí skončit."

Cituji Sylvaina Tessona, který pěšky překonal kazachstánsku poušť ve 45°C, a snažím se soustředit na každičkou sekundu, abych zapomněl na existenci prostoru a času jako celku.

"Tady a teď, v tomto vesmíru, kdy věčný klid nevládne ani větru, ani vánici, odtržen od reality, se utvářím. "

Lucas

Lekce na téma "zákony přírody"

Před dvěma dny, ve středu ráno, jsme opustili polskou stanici v Hornsundu se slzou v jednom oku a smíchem ve druhém. Plačky, protože bylo smutné opustit civilizaci, s úsměvem, protože jsme se těšili na pokračování naší cesty.

Potíž je, že cesta teď není tak přímá, jako byla v posledních 2 týdnech. Důvodem je především v tomto roce nedostatečně zamrzlé okolí Hornsundu.

Nejříve jsme se rozhodli zkusit cestu podél pobřeží a přejít fjord východněji. Proto jsme přešli Hansbreen a šli dolů úzkou roklí či kaňonem do dalšího zálivu.
Na konci rokle jsme museli táhnout těžce naložené boby (pulka) přes asi 10ti metrovou závěj a po několika pokusech usoudili, že nejjednodušší bude, když je po jednom přetáhneme všichni společně.
Mořský led byl v zálivu asi 20 cm silný, složený z menších, k sobě přimrzlých, kusů.
Chvíli jsme diskutovali, zda tu budeme moci s boby přejít. Vše se vyřešilo ráno, protože se přes noc led přes noc rozpadl a přechod už nepřipadal v úvahu.
Svalbard nám tak znovu ukázal, že příroda tu jej rozhodující činitel a když nás tudy nenechá projít, musíme se otočit a hledat jinou cestu.

Proto jsme zase zpátky na Hansbreen, s plánem jít po ledovci dále na východ dokud nenarazíme na trasu, kterou jsme plánovali pro cestu na sever od jižního cípu.
Zkusíme se tedy dostat na jižní cíp touto cestou.

Nejenom cesta, ale i počasí je neočekávané. Dneska jsme se rozhodli zůstat v táboře, protože se teploty pohybují těsně nad nulou a začalo pršet!


Přes všechny problémy, které teď musíme řešit, jsem šťastná zpátky na lyžích a být po dvou dnech zase ve stanu je jako návrat domů!

Hella

PS : Ulli zve všechny na 26 dubna na narozeninovou party. Místo najdete podle našeho traceru. Dary budou vítány pouze pokud jsou k jídlu a stravitelné.

Lyžování je inspirace

Je to paráda zažívat pohostinnost na vědecké základně v Hornsundu. Velký dík patří celé posádce stanice. Měli jsme čas si odpočinout, najíst se, vyspat a poopravit nějaké vybavení a v neposlední řadě zauvažovat nad něčím, co jsem cítil během posledních tří dnů před dosažením vědecké stanice v Hornsundu, našeho prvního skladu potravin na jižních Špicberkách.

Lyžování je inspirace

Když příroda promluví
Můžeš se zaposlochat do vlastního já.
Krajina je harmonická
A dává nám cestovatelům svobodu, kterou hledáme.

Po opuštění Longyearbyenu krása krajiny přispěla uklidnění mé mysli. Od začátku roku 2007 se v mém životě přihodilo v krátkém čase hodně věcí a já jsem neměl čas se se vším vyrovnat. Při cestě na lyžích se má mysl pohybuje jako koště a čistí všechen zmatek, který jsem ve svém malém mozku nechal. Teď se zdá, že všechno zapadá na pravé místo. Pobyt na ledovci mezi horami dává vše do správných poměrů. Strachy, které jsem měl jakkoliv skutečné se zmenšují až třeba někdy zmizí úplně. Byly vlastnoručně vytvořené, či alespoň umělé. To je skvělý pocit. Miluji svobodu a tu zde mohu najít. Když se má mysl uklidní, promluví můj vnitřní hlas. Ten hlas je jedna z nejdůležitějších věcí, které vlastním. Lekce, které jsem se posloucháním tohoto hlasu naučil byly jedny z nejdůležitějších v mém životě. Vede mne. Myslím, že to promlouvá pravda, která je ve mně. Ten hlas je velmi tichý a potřebuje harmonické prostředí, aby byl slyšet. Mezi ledovci, na lyžích obklopen tichem, to je pro mne to pravé místo.

Tato cesta není dobrodružstvím, dobrodružství je celý můj život. V tuto chvíli nechci být nikde jinde než právě jsem. Se svými pěti společníky, v úžasné krajině jižních Špicberků, se sněhovou princeynou v mém srdci.


Chci poděkovat všem, kteří dopomohli uskutečnění tohoto snu.

Všechno nejlepší z Arktidy
Ulli

Pojďme čelit bouři

Jediným místem s přístupem k internetu je na naší cestě polská vědecká stanice v Hornsundu. Pohostinství místních vědců a posádky stanice je fantastické a jelikož dneska nemůžu usnout (asi nervozitou z toho co nás čeká), rád bych využil této příležitosti a poděkoval jim za veškerou poskytnutou pomoc. Naše díky patří také všem členům podpůrného týmu doma, zvláště Sylvii Girard za přepis našich satelitních zpráv do skvělého blogu!
Díky i za všechny zprávy z celého světa!

Dnes jsme měli rušný den, spravovali jsme různé části vybavení (např. stojan či slepovali "VBL" - plastikové pytle, ve kterých spíme, aby se nám ve spacáku netvořil led) a zásobujeme se dalším jídlem. Teď už jsme připravení pro další etapu, která je plánovaná na 27 dní (!!!). To znamená, ře sáně jsou asi dvakrát těžší než při vyjezdu z Longyearbyenu. A díky sněhovým podmínkám v okolí Hornsundu to nebude právě nejlehčí cesta. Vypadá to jako labyrint strmých ůtesů, nejisté základy ledu, (chybějící) led na moři, lední medvědi (kolem stanice je hodně stop) a také trochu čelního větru (asi 10 m/s). Předpokládám, že není těžké pochopit, proč jsme všichni trochu nervozní, ale přinejmenším hledíme pozitivně vstříc dalším dobrodružstvím a chceme "čelit bouři", doufejme v ne zcela doslovném smyslu slova.

Zdravíme z Hornsundu a užívejte si jaro!

Kim and zbytek týmu F5

Hella píše z Hornsundu

Mail ode mne je pravděpodobně překvapením, ale žádné strachy, ještě nejsem zpět v Longyearbyenu. Jsme na polské vědecké základně v Hornsundu a dokonce tu máme k dispozici internet! (vedle teplých pokojů, sprchy, jídla ... trochu luxus ..).

Takže se dostávám k napsání své první osobní zprávy:

Náš start z LYB před dvěma týdny byl docela vzrušující, před budovou UNISu se sešlo asi 50 lidí, aby se s námi rozloučili. Se slovy: "Nevím, kam jdete vy, ale my jedema na jih! Na viděnou v létě!" jsme odjeli, byl to opravdu krásný začátek. Od té doby jsme byli 12 dní na cestě než jsme dorazili do Hornsundu, díky počasí a optimálním podmínkám 3 dny před plánovaným datem.

První 2 dny jsme šli podél "Scooter-dálnice" směrem na Sveu a docela jsme byli rádi, když jsme ji třetí den opustili. Na začátku se mi sáně (pulka) zdály dost těžké, přestože je mám o něco lehčí než kluci. Postupně jsem si zvykla a naštěstí i koleno si po 2 dnech zvyklo na zátěž, takže jsem s ním zatím neměla problémy! Pak jsme přešli fjord Van Mijenfjord, naštěstí dostatečně zamrzlý, stejně jako později Van Keulenfjord. Mezitím jsme měli jeden den špatné počasí, náš tábor bzl v průsmyku mezi zmíněnými fjordy, a třebaže to nebyla ta nejhorší bouře, rozhodli jsme se zůstat ve stanu.

Od překročení Van Keulen se pohybujeme po obrovských ledovcích a krajina kolem je překrásná!!! Od té doby jsem taky přesvědčená, že bylo dobré rozhodnutí sem jet a cestu si opravdu užívám.

V týmu je taky všechno v pořádku, rozumíme si a umíme se dobře zkoordinovat. Sdílím stan s Ullim a Matsem a už jsme si vytvořili poměrně dobré rutiny - přestože máme obrovské stany, jsou ve třech lidech občas trochu úzké a musíme se dohodnout kdo, kdy a kam se může pohnout. Při zdejších teplotách (často v noci až k minus třiceti) všechno potřebuje svůj čas, především tání sněhu a vaření, takže přestože se budíme v 7, dostaneme se na další cestu v 10:30 a i večer potřebujeme pár hodin. Skutečnost, že jsme tři, umožňuje střídat se ve vaření, takže každý pak má 2 "volné" večery na psaní deníku apod. a obzvláště po 2 ze 3 rán dostane snídani prakticky do spacáku (což v místních podmínkách a teplotě -25 stupňů není zanedbatelný faktor).

Můj spacák je naštěstí dostatečně teplý, jen stejně jako ostatní zvenku namrzá, ale ve dne na slunci je možné ho usušit na saních. Tady jsme měli příležitost usušit sebe i vybavení a trochu srovnat a přibalit hory jídla na dalších 27 dnů. Začátek další etapy bude poněkud těžší, protože fjord tady není dostatečně zamrzlý a budeme muset podél něho najít jiný přechod. Na druhé straně by to zas mělo být jednodušší, budeme pokračovat asi 40-50 km po velkých ledovcích k jižnímu cípu. Budete mít možnost nás i nadále sledovat ...

Je také velmi příjemné mít s sebou našeho psa André, utáhne poměrně velký náklad - a taky se rád nechává hladit. Je to opravdu milý a věrný kamarád.

Celkově se mám dobře a těším se na další týdny na cestě.
Díky za všechny zaslané zprávy!!!!



Hella


p.s. od Mathiase: FrozenFive poslali i pár fotek.
Fotky v tomto blogu jsou aktuální, ne z archivu.
(vyplatí se kliknutím zobrazit ten poslední ve větším formátu ;-))

Noc v paláci Hornsund

Krátká zpráva z vědecké základny Hornsund: ano! dokonce i tady, uprostřed Arktické pustiny, internet přibližuje!

Dorazili jsme sem v pondělí v pozdním odpoledni a byli jsme přátelsky přivítáni.

Deset minut po příchodu nám naservírovali teplé jídlo!!!

Hornsund je celkem malá vědecká základna. Během zimy tu žije pouze osm lidí, teď je jich tu dvanáct.

Polští vědci jsou velmi přátelští a vřele nás zdraví. Rádi jsme je poznali. Život tady je velmi odlišný od Longyearbyenu. Pro nás to je jedinečná příležitost zde pobýt, potkat se s těmito lidmi a chvíli sdílet jejich život a aktivity. Do oblasti Hornsund nesmí žádné sněžné skútry ani turisti, pobývají zde jen vědci!

Koukal jsem se na blog a chci poděkovat podpůrnému týmu za průběžnou aktualizaci. Cítíme se skvěle s touto informační sítí věnovanou naší expedicí!

Skvělý byl příběh o "Swiss pools"!!! (Pozn. podpůrný tým tím strávil několik hodin!) Také jsem zkontroloval webovou stránku a počet návštěvníku v posledním týdnu je až 700!

Usínám, takže asi půjdu do postele. Všechno jde dobře, snad až příliš dobře, aby to byla pravda ... Situace se může zhoršit během čtvrtka, jelikož na předpovědi je bouře s větrem 30 uzlů!

Kim zkusí poslat nejaké fotky, ale nevím, jestli je internetové spojení propustí.

Lucas

Pozn podpůrného týmu: Kimovy fotky dorazily, právě jste spatřili první z nich!

Další velikonoční překvapení

Včera večer se ozval Lucas.

Jedno je jisté: naši průzkumníci z Frozen Five jsou šťastní a dokonale si užívají jejich lyžařskou výpravu.

Postupují rychle a dokonce jsou o několik dní v předstihu. Bouže, se kterou se zpočátku potýkali je nezastavila na dlouho. V průběhu bouře meli malý problém: stan nebyl zcela uzavřený, takže ledový vítr vnikl dovnitř a pár věcí zmrzlo.

Ale tato nehoda je pryč, jsou v pohodě a užívají si nádherné počasí, velmi chladné a slunečné. Nízké teploty (až k mínus 30°C) jsou zárukou dobré kvality shěhu a ledu. Jejich svaly uvykají tažení saní (pulkas), mají za sebou i jeden perný den, kdy šli téměř stále do kopce a museli použít i mačky.
V hlubokém a čerstvém sněhu se sáně zdají těžší, ale na umrzlém sněhu na ně i občas zapomenou.

Co se týče jídla, přecenili své síly! Pouze Ulli je schopen sníst celou denní dávku, na ostatní je to příliš. Mají v plánu nechat nějake přebytky na polské vědecké základně, kam dorazí v pondělí.



Cestou potkali soby, ale zatím žádného ledního medvěda. Medvědi ale nejsou daleko: jejich stopy jsou občas na shěhu viditelné.

Lucas je u vytržení z překrásné krajiny, kterou se svými společníky denodenně objevuje. Přestože už strávil nějakou dobu v Arktidě, pořád si připadá maličký proti gigantické kráse hor a ledovcům širokým jako dvě dálnice!


Sylvie

Ze zákulisí 2

Pro vaši informaci:

Martin (jehož zásluhou sledujeme Frozen Five v téměř reálném čase) našel včera na internetu několik dalších blogů se zmínkou o Frozen Five. Zde jsou odkazy:

Stý blog Laurel (fotografka- ekoložka- novinářka- badatel zdravotní péče) obsahující pár hezkých záběrů ze startu expedice.

Guardian Mobility blog zveřejněný 1.února 2007 v souvislosti s použitím stopovací jednotky (tracer) na přípravné výpravě ve Francii.

Blog Northern Waterways zveřejněný 28.března 2007 se základními informacemi o expedici.

Díky, Martine!
Jitka

Veselé velikonoce

Ahoj!

Dnes přispívá do blogu Mats z Frozen Five!
Pro nás všechny bylo dost těžké se po pauze zase nastartovat. Dnes jsme prošli průsmyk Nup a nechali jsme známé hory a údolí za sebou. Po vstupu do zcela nové oblasti jsem si uvědomil jak dlouhou dobu jsme stravili na stejném místě.

Slunce nám dnes svítilo a ušli jsme celkem slušný kousek. Byl to opravdu hezký den pro všechny. Počasí bylo příjemné, všichni jsou šťastní a dokonce i nášemu pejskovi André to dobře šlape. Občas v táboře běhá volně.

Všem doma přejeme Veselé Velikonoce. Děkujeme za všechny zprávy, které jsme zatím dostali a už se těšíme na další.
Ahoj!
Mats

PS od Sylvie : Jak psal Martin, občas jsou v telefonických zprávách hlasy členů Frozen Five špatně slyšitelné. Snažíme se aktualizovat blog co nejlépe!

Ze zákulisí

Předně gratuluji F5 - dnes jejich stopovací jednotka (tracer) oznámila dovršení prvních 100 km (ve skutečnosti dosažených již dříve, protože tracer nezachycuje dopodrobna všechny zatáčky).

Nyní zpět k zákulisním příhodám. Včera jsem si připadal jako dekódovač z Bletchley Parku. Kim volal Sylvii (francouzský podpůrný tým) a v rámci pravidelného zpravodajství ji požádal ověřit ... no, něco o "Swiss pools". Jeho hlas, přerušovaný poryvy větru, byl nezřetelný a nesrozumitelný. Sylvie volala do Anglie, přehrála nám Kimovu zprávu a dešifrování začalo. Co to jen může znamenat?

Podvědomá zpráva odrážející Kimovy skryté úvahy o termálních lázních někde ve Švýcarsku? :-)

Jistěže ne. Později večer konečně Jitka v Kimově mailboxu objevila zprávy o jednání se sponzorem o dodávce lyžařských hůlek, které pravděpodobně nedorazily před začátkem expedice. Ale jsou na cestě. A jejich jméno? "Swix poles". Podle zvuku ne tak daleko od "Swiss pools", či ano?

Martin

PS. Alespoň myslíme, že to bylo ono ... uvidíme po velikonocích.

Medializujeme!

Na cestovatelském serveru Hedvábná stezka www.hedvabnastezka.cz vyšel článek o expedici Frozen Five! Najdete ho na následujícím odkazu.

Bouřlivé počasí

Ahoj světe! Voláme z Arktidy!

Je to skutečně velmi zvláštní místo a je těžké ho popsat někomu, kdo necítil jeho vítr na vlastní kůži. Uvidíte v tomto blogu.

Téměř týden uplynul od chvíle, kdy jsme minulý čtvrtek opustili civilizaci, a stále si zvykáme na prostředí.

Krásný, i když chladný čtvrtek nás vypustil do světa Arktidy bez problému.

Ale nyní si počasí naplánovalo bouři "14-tého týdne" a po konzultaci s meteorology z Longyearbyenského letiště jsme se rozhodli na pár dnů zastavit než bouře přejde.

Schováni za největší sněhovou zdí, která kdy byla postavena, mám teď trochu volného času k rozjímání o věcech, které mi tu připadají důležité.

Pro začátek - špinavé ponožky a smradlavé oblečení tu nejsou důvodem k panice.

Na druhou stranu led ve spacáku je nepříjemnost.

Komunikace je, jako při čemkoliv jiném, klíčem k udržení dobré nálady.

Doposud vše v pořádku : konec konců anděl strážný Frozen Five nás opatruje.

Než se vrátím k čištění a spravování rozbitého vybavení v patnácti pod nulou rád bych vám dal malou radu:


"Live your dreams!"

Uskutečněte své sny! Přesně to teď dělám já, a přestože mi může být trochu zima a jsem smradlavý a trochu pohmožděný od tahání nekolika tun, pořád jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

Kim

PS: Ještě šťastnější jsem při čtení všech vašich zpráv! Díky za podporu ze všech koutů světa!

První duben, první satelitní zpráva - a není to apríl!

Všech pět členů týmu i pes André se mají dobře. Půl hodiny před půlnocí zrovna dokončili stavění stanu, protože neděle byla opravdu těžkým dnem: přesunuli se o 20 km v extrémní zimě a větru a zvládli přejít Van Mijen Fjord.
Počasí je od okamžiku, kdy opustili Longyearbyen, stále výborné, ale také stále mrazivé: teploty klesají do minus 30ºC a níž!
Musí se vrátit skoro až k zvířecímu způsobu života, nebo spíš k boji o přežití. Každý pohyb může způsobit ukrutnou bolest. Například kontakt s kovem je velmi bolestivý, takže si musí dávat pozor na prsty, nohy a obličej, aby se vyvarovali omrzlin.
Jakkoli je ale zima tuhá, pomohla jim alespoň tak, že způsobila velmi dobrý led a  sněhové podmínky na fjordu.
V pátek je na skútru navštívili přátelé z Longyearbyenu a přivezli jim zapomenuté věci (viz předchozí zpráva). Tým velice děkuje za návštěvníkům za jejich čas a společně strávený večer!
Také chtějí poděkovat všem lidem, kteří se zúčastnili jejich odjezdu před UNISem: pozdravy a pomoc je budou provázet po celou jejich cestu!
Přišla také spousta povzbuzujících SMS e-mailem. Jen jedna poznámka: prosím, posílejte e-maily ve formě, která je dostupná na Iridium website: http://messaging.iridium.com/
nebo na následující adrese:
881631578544@msg.iridium.com
Ne však přes Prozen Fife website (tyto zprávy šlo špatně přečíst).
Dnešní, druhý dubnový den je určený k odpočinku a zregenerování bolavých svalů po rychlém tempu minulých čtyř dnů a k usušení zmrzlého a mokrého vybavení.

Srdečné pozdravy od F5

Zprávy od Sanny:
Dosud dosáhli konce Gangalen a míří směrem k údolí Reindalen a Van Mijen fjordu. Během dosavadních dvou dnů na lyžích je skóre takovéto: počet omrzlin: 0, počet ledních medvědů: 0, počet zapomenutých věcí: nespočetně.
Některé nejdůležitější věci, které si zapomněly, jim Sanna dovezla včera (jako například palivo do hořáku). Akce se podařila i přes drobný problém v komunikaci. Sanna myslela, že si zapomněli všechno palivo, ale později večer zjistila, že jim chybí jen rezervní. Vypadá to tedy, že jsou připraveni lépe, než by se dalo čekat.
Některé důležité věci však stále chybí. Zejména Ulliho nočníček (protože noci jsou chladné a není nad pohodlí stanu). Takže kdyby kdokoli plánoval cestu jejich směrem…
Ale i kdybyste neměli co přinést, rádi vás uvidí.
Jak říká Kim: „Kam nechodí návštěvy, tam chodí lékař."
Sanna už má splněno, teď je to na někom jiném!