Před dvěma dny, ve středu ráno, jsme opustili polskou stanici v Hornsundu se slzou v jednom oku a smíchem ve druhém. Plačky, protože bylo smutné opustit civilizaci, s úsměvem, protože jsme se těšili na pokračování naší cesty.
Potíž je, že cesta teď není tak přímá, jako byla v posledních 2 týdnech. Důvodem je především v tomto roce nedostatečně zamrzlé okolí Hornsundu.
Nejříve jsme se rozhodli zkusit cestu podél pobřeží a přejít fjord východněji. Proto jsme přešli Hansbreen a šli dolů úzkou roklí či kaňonem do dalšího zálivu.
Na konci rokle jsme museli táhnout těžce naložené boby (pulka) přes asi 10ti metrovou závěj a po několika pokusech usoudili, že nejjednodušší bude, když je po jednom přetáhneme všichni společně.
Mořský led byl v zálivu asi 20 cm silný, složený z menších, k sobě přimrzlých, kusů.
Chvíli jsme diskutovali, zda tu budeme moci s boby přejít. Vše se vyřešilo ráno, protože se přes noc led přes noc rozpadl a přechod už nepřipadal v úvahu.
Svalbard nám tak znovu ukázal, že příroda tu jej rozhodující činitel a když nás tudy nenechá projít, musíme se otočit a hledat jinou cestu.
Proto jsme zase zpátky na Hansbreen, s plánem jít po ledovci dále na východ dokud nenarazíme na trasu, kterou jsme plánovali pro cestu na sever od jižního cípu.
Zkusíme se tedy dostat na jižní cíp touto cestou.
Nejenom cesta, ale i počasí je neočekávané. Dneska jsme se rozhodli zůstat v táboře, protože se teploty pohybují těsně nad nulou a začalo pršet!
Přes všechny problémy, které teď musíme řešit, jsem šťastná zpátky na lyžích a být po dvou dnech zase ve stanu je jako návrat domů!
Hella
PS : Ulli zve všechny na 26 dubna na narozeninovou party. Místo najdete podle našeho traceru. Dary budou vítány pouze pokud jsou k jídlu a stravitelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat