Nocí na sever

Z anglického originálu North through the night přeložila Markéta Špinková.

Tak ticho je a taký klid,
dech sněhu spojí soumrak, úsvit.
Kde však je soumrak, kde úsvit?
Půlnocí řádí slunce svit.

Čas ztracen je, minuly dny,
nevpustím je do spánku tmy,
hned prázdné mám hned plné sny,
je život můj hlas Arktidy?

Kde světla čas zabíjí noc,
jak mám zaspat záře moc?
Zastavím jas - zavřu oči
a spánek sytí mou duši.

Pryč staré je z myšlenek mých,
vnímám jen vítr, bouře, sníh,
skromný život, štěstí, věčnost,
zlomené sny, hořkost, něžnost,

to, co přijde za úsvitu
či za soumraku, naivitu,
mír, prostor, jež patří světu,
a samotu v bílém sametu.

Zdolávám sever, vzdoruji slunci,
přes všechno, co bolí, však dojdu ke konci;
celý svět spí, však já dál kráčím,
vím, zima odchází, ledovce pláčí.

Hvězdy zmizely, obloha je v modré,
noc i den zbarvil zvláštní odstín modré.
Září sněhu mizí temnota,
zatímco hloubám o smyslu života.

Ta proč, ta nač
a s kým a zač?
Běh života nezpomalí,
hlava prý myslí, však srdce ví.

Zde je můj svět, zde domov mám,
půlnoční slunce jako chrám
vždy chrání mě, že nejsem sám,
Arktida žije, vzdálen jsem tmám.


Kim