Dosud

(O tom, co jsme prožili, a ještě něco navíc)

Psali jsme články o bílu, špatných obdobích, poezii o půlnočním slunci, položili jsme otázky a také Andre se dokázal projevit. Dnešní článek je méně poetický a snaží se postihnout, co jsme dosud zažili.

Na počátku bylo chladno, žili jsme v bundách a maskách. Pak jsme snili o teplém počasí, které přísluší květnu. Teplota se pomalu zvyšovala s obvyklou náhodností, kterou je mírné počasí a teplý vítr schopno vytvořit i v polovině zimy.

Nyní, kdy už brzy začne červen, je počasí opravu méně chladné, ale vzduch je vlhčí a máme štěstí, že čas od času můžeme využít pohodlí našich teplých bund.

Když jsme začali .... toto se ztratilo při přenosu .... , kachny a husy. Viděli jsme dokonce racky sněžné, které nenachází ani norský polární institut. Jaro zavítalo do Arktidy! Tuleni i polární medvědi mají mláďata a my v některé dny, kdy svítí slunce, lyžujeme jen v tričku a lehkých kalhotách.

Krajina okolo nás se změnila a my míjíme hornaté oblasti s vysokými a strmými horami, masivními ledovci, které sahají do oceánu, a fjordy s jejich zvláštní jednoduchostí.

Zažili jsme ale také změny uvnitř naší malé skupiny. Vyskytly se hádky i neshody, měnili jsme obsazení stanů a dokázali jsme se navzájem docela zprotivit. Říkat něco jiného by byla lež. Ale nyní, kdy máme za sebou nejsevernější bod naší cesty, cítím, že jsme všichni našli způsob, jak si vychutnat naše putování. Osobněji než ve skupině.

Právě jsme obrátili naše lyže k domovu, jehož vůni už cítíme. Další změny jsou na cestě. Jaro se změní v léto a lyže a hůlky budou vyměněny za batohy a pohorky ještě než se konečně za méně než tři týdny vrátíme do Longyearbyenu.

Mats