Tak to jsem já, grónský pes na výpravě. Vypadá to na dlouhou výpravu, nikdo mi neřekl, jak dlouho na ní budeme. Ale slovo expedice vypadá jako dlouhé slovo a tuším, že dlouhé slovo znamená dlouhou výpravu.
Expedice! Cha, jediné, co ti lidi dělají je pomalý pohyb na lyžích. Kdybych tu byl se svými psími kamarády, byli bychom dávno na severním pólu a zpět.
Celý den musím táhnout ty těžké boby, které někdo pojmenoval Fiffi a ten chlap Ulli, co předstírá, že je táhne taky, mi svýma nohama pořád brání ve výhledu. A když se chci podívat dopředu, vždycky zařve: "zpátky" a já se musím vrátit do stopy.
Dobře, že je s námi na cestě i holka. Aspoň tu je někdo, kdo se se mnou pomazlí. Ostatní to občas udělají taky, ale bylo by jednodušší, kdyby všichni mluvili stejně. Copak si myslí, že znám všechny světové řeči?
Je tu ale i něco dobrého. Dvakrát denně něco málo k snědku, kdykoliv najdu na sněhu zbylé drobky. Nebo když najdu dokonce celý "swebar": mňam, "ryzí energie pro každého". To teda nechápu, proč byli tak rozčílení.
To je jako když chtěli, abych štěkal na ledního medvěda u Vagabondu. Ostatní psi štěkali, tak co bych se namáhal; samozřejmě bych štěkal, kdyby se lední medvěd snažil ukrást moje jídlo, ale jinak ne. Nejsem štěkající pes.
Před pár dny jsem měl pocit, že jsem v nebi. Dostal jsem tuleně k večeři. Ten prima chlap v Austfjordneset mi nabídl tulení maso, to vůbec nejlepší: tulení lebku!
Tak ja už musím jít, kousek přede mnou je kámen a já ho musím počůrat! I kdyby Ulli protestoval, protože potáhnu boby na opačnou stranu. Bylo by jednodušší, kdyby zamířil k tomu kameni rovnou.
Ahoj!
Andre
Žádné komentáře:
Okomentovat