Jen vítěz vyhrává

Předně děkujeme za všechny náhledy do mysli Andreho. Byly vskutku inspirující. Jako ve všech soutěžích však může vyhrát jen jeden.

V tomto případě to byl příspěvek Karolíny, která elegatně, nicméně bez obalu, vystihla Andrého jediná přání: jídlo, pomazlit, jídlo, pomazlit, jídlo, pomazlit, jídlo ...

Jakkoliv nefér může být účast Andrého vlastníka v soutěži, porota rozhodla, že její příspěvek sedí našemu příteli nejlépe a v současné chvíli hledá kopec vhodný k pojmenování "Karolina toppen".

Ještě jednou díky za veškerou vaši pomoc a přejeme hezký den.

Z pláže rovnou do mrazu

(From Beach Boys 2 Frozen Toes)

Minulý týden jsme na tomto místě stáli v boxerkách, dneska by stejný ohoz znamenal jistou smrt během půlhodiny. Je chladný den, to jistě, ale ne v absolutních teplotách. Léto je téměř tady (i když někteří mohou tvrdit, že na Špicberkách (na "ice cap") léto neexistuje). Je třeba se udržovat v harmonii s přírodními živly v procesu zvaném termoregulace. Prokazatelně nejdůležitější ze všech aspektů arktického cestování, termoregulace je o udržování se v teple a suchu přizpůsobením oděvu. Zdá se to jednoduché? Nuž, není.

Předně potřebujete spousty vrstev oděvu jako u cibule. Tělo je v zásadě ponořené ve vlastním smradu po dvou měsících stálého nošení termálního prádla jake je Devold, takzvaná základní vrstva. Jejím hlavním účelem je odvést pot od pokožky. Jedna norská přítelkyně mi jednou řekla "Když se potíš, jsi nebožtík." a jsem si jistý, že nemluvila o partii squashe. Tady na horách je pot to první, co zmrzne, a zkuste běhat v ledovém brnění. Zemřete nebo vám aspoň bude hodně zle než stačíte vyslovit "Led je hezký". Ale pojďme zpátky k naší cibuli, izolačním vrstvám, základu termoregulace. Druhá vrstva vás má udržet v teple, takže se skvěle hodí cokoliv od vlněného svetru po fleece. Můžete tu mít i více vrstev, ale pamatujte, co se stane, když se budete potit.

V neposlední řadě krunýřová vrstva. Má udržet sníh, vítr a chlad venku a přitom propustit váš pot ven. V našich podmínkách se prakticky všechny krunýřové vrstvy stanou dříve nebo později brněním, ale dokud drží chlad venku, je to v pořádku.

A jak tohle všechno souvisí? 1000 metrů pod námi, na středozemních plážích Wijdefjorden, kvetou kytky a pasou se sobi. Přesto jsme tady vyměnili sluneční krém a brýle za obličejové masky a ochranné brýle. Řečeno bez obalu tomu sobovi dole může být termorekulace naprosto ukradená, jelikož ho příroda stvořila pro život tady.
Na rozdíl od něj, nás je jen pět (a půl) malých vetřelců v prostředí, které je schopné výs dostat na kolena v průběhu jedné sněhové bouře.

Připusťme, táhnout boby do kopce v půl metru čerstvého, ale těžkého sněhu, není ničí představa legrace. Aspoň je zřejmé, kdo budí tady nahoře respekt - sněhová královna a její prostředí. Ukončeme tento žalostný vstup návratem na samý začátek ??? k přírodě samé, neboť vy potřebujete termoregulaci. Jinak víte co ...

Jeden z opravdu zmrzlých pěti

Dosud

(O tom, co jsme prožili, a ještě něco navíc)

Psali jsme články o bílu, špatných obdobích, poezii o půlnočním slunci, položili jsme otázky a také Andre se dokázal projevit. Dnešní článek je méně poetický a snaží se postihnout, co jsme dosud zažili.

Na počátku bylo chladno, žili jsme v bundách a maskách. Pak jsme snili o teplém počasí, které přísluší květnu. Teplota se pomalu zvyšovala s obvyklou náhodností, kterou je mírné počasí a teplý vítr schopno vytvořit i v polovině zimy.

Nyní, kdy už brzy začne červen, je počasí opravu méně chladné, ale vzduch je vlhčí a máme štěstí, že čas od času můžeme využít pohodlí našich teplých bund.

Když jsme začali .... toto se ztratilo při přenosu .... , kachny a husy. Viděli jsme dokonce racky sněžné, které nenachází ani norský polární institut. Jaro zavítalo do Arktidy! Tuleni i polární medvědi mají mláďata a my v některé dny, kdy svítí slunce, lyžujeme jen v tričku a lehkých kalhotách.

Krajina okolo nás se změnila a my míjíme hornaté oblasti s vysokými a strmými horami, masivními ledovci, které sahají do oceánu, a fjordy s jejich zvláštní jednoduchostí.

Zažili jsme ale také změny uvnitř naší malé skupiny. Vyskytly se hádky i neshody, měnili jsme obsazení stanů a dokázali jsme se navzájem docela zprotivit. Říkat něco jiného by byla lež. Ale nyní, kdy máme za sebou nejsevernější bod naší cesty, cítím, že jsme všichni našli způsob, jak si vychutnat naše putování. Osobněji než ve skupině.

Právě jsme obrátili naše lyže k domovu, jehož vůni už cítíme. Další změny jsou na cestě. Jaro se změní v léto a lyže a hůlky budou vyměněny za batohy a pohorky ještě než se konečně za méně než tři týdny vrátíme do Longyearbyenu.

Mats

Svalbardská lyžařsko-vědecká expedice dokončila přechod

Dne 24 května v 9 hodin večer místního času dosáhlo pět členů SSSE (Svalbard Skiing Scientific Expedition) nejsevernější bod Špicberků - Verlegenhuken.

Skupina dosáhla bodu přesně osm týdnů po opuštění hlavního města ostrova Longyearbyen na konci března. Podle našich informací je to první celkový (på langs) přechod špicberků v tomto roce a pravděpodobně vůbec první přechod tak mezinárodní skupiny. Tým ve složení Čech Kim Senger, Lucas Girard z Francie, Švéd Mats Bjorkman a Němci Ulli Neumann a Hella Garny nebyl dnes na nejsevernějsím bodu první. Stopy ledních medvědů převládaly na celém pobřeží i na samotném nejsevernějším bodu.

Expedice není zdaleka u konce, zbývají tři týdny pochodu na lyžích i pěšky než se tým vrátí v polovině června do Longyearbyenu.

Podpůrný tým doplňuje:
Frozen Five dosáhli nejsevernějšího bodu po 56 dnech od začátku expedice, délka trasy je přibližně 760 km.
Z jihu na sever to bylo přibližně 470 km, které skupina zvládla za 32 dnů, z toho 5 dní odpočívali.
Bližší informace naleznete na odkazu 'Daily Progress' na internetových stránkách www.frozenfive.org.

Co tu chybí

Očekáváte báseň? Nebo filosofickou úvahu o cestě přes největší ledovec (ice cap) Svalbardu? Tak na to zapomeňte!

Možná nemám inspiraci z nekonečné cesty ve stopách sněžného skútru nabo snad chci vzbudit trochu úsměvu v počítačovém světě a co může být vhodnějšího pro obveselení světa než 'top ten' seznam drobností, které na této výpravě postrádám?

Věci tak běžné, že je těžké si představit, že mohou chybět.

10) smažený sýr, hranolky a nekonečná zásoba majonézy : byla by to velká lež, kdybych tvrdil, že nepostrádám dobré jídlo s dobrým, nejlépe českým, pivem.

9) po-sluneční pleťové mléko : Je jednoduché se spálit ve 24 hodinovém slunečním svitu, obzvláště když lyžujete jen v boxerkách jako já, ale kde je lékárna, když ji potřebujete?

8) Židle : Nebudete věřit, jak je krásné se posadit, opřít a vychutnávat si pohled. Na příští výpravu si s sebou vezmu židli!

7) Dobrá knihovna : Po 2 měsících "Natural History essays” od Gay Goulda se mi protáčejí panenky kdykoliv spatřím slova "Darwin" nebo "evoluce". Co dodat?

6) Barvy : Lucasovy světle zelené kalhoty, 20 různých odstínů bílé a červená na Ulliho bundě zrovna moc krev nerozproudí, či ano?

5) Elektrickou varnou konev (s dieslovým generátorem). Kdybych mohl trávit večery přemýšlením o tom jak zachránit svět místo tání sněhu, měli bychom naše problémy už dvakrát vyřešené a zvuk konvice je tak jemný.

4) Jakusi : Sprchy jsou nudné, ale jakusi na uvolnění svalů a prohřátí těla by byl dar z nebe. Zajímalo by mne, jestli je na Verlegenhuken.

3) Anglický Oxfordský slovník (Oxford English Dictionary) : Nejsa rodilým anglickým mluvčím, je pro mne občas záludné rozhodnout, která slova jsou ještě skutečná a která už ne. Vždycky se dá použít na táborák, když moc ztěžkne.

2) Něco jiného než ovesnou kaši k snídani. Jakkoliv krásně je ráno připravená, dokonce i přinesená do spacáku (díky Lucasovi a Ullimu), pořád je to ovesná kaše po padesátéšesté v řadě ...

1) Florbal : Všichni co mě znají pochopí, že být bez hokejky a míčku po delší dobu je pro mne utrpení.

Mějte se prima, opatrujte ten dlouhý seznam mých potřeb a já se tu zatím zaměstnám užíváním věcí, které zase postrádám doma, jako je sníh, ovesná kaše a duchovní souznění s přírodou.

Ahoj příště,

Kim

Who let the dog out

Inspirace z okolního světa.
Tento blog je všechno jen ne filosofický, zábavný a informativní, je ale alespoň interaktivní.
Pro jednou byste za nás práci mohli odřít vy (my jsme totiž příliš zaneprázdnění lyžováním na cestě k Verlegenhukenu).

Co máte za úkol. Točí se zde vzdělávací film pro dvanáctileté školáky a potřebuje nějakou pěknou úvodní scénu, protože efektní začátek pomůže udržet pozornost plné třídy. Protože je ta scéna takto zásadně důležitá, rozhodli jsme se, že se pokusíme získat co možná nejvíce inspirace z celého světa tím, že vyhlásíme soutěž o nejlepší úvod.

Jestli vás to nadále zajímá (a mělo by), zde jsou podrobnější informace:
Hlavním hrdinou filmu je Andre, náš drahý čtyřnohý přítel. Děj začíná samozřejmě v Longyearbyenu v psí boudě, odkud se Andre vydává na svá dobrodružství.

Vaším úkolem je přijít na to, co si Andre právě v ten okamžik myslí.

Kontakt:
Andreho myšlenky můžete posílat e-mailem (881631578544@msg.iridium.com) v případě, že nepřesahují 160 znaků. Když budete potřebovat, pošlete jich i několik a nezapomeňte se podepsat. Vítěz bude vyhlášen 1. června a příslušná odměna taktéž – možná po vás pojmenujeme nějakou horu.

Každopádně je to stejné jako s Olympiádou, kdy vítězství je stejně důležité jako zábava.
Děkujeme předem za vaši námahu.

Tvůrci filmu Who let the dog out





 

Andre promluvil aneb psí deníček

Tak to jsem já, grónský pes na výpravě. Vypadá to na dlouhou výpravu, nikdo mi neřekl, jak dlouho na ní budeme. Ale slovo expedice vypadá jako dlouhé slovo a tuším, že dlouhé slovo znamená dlouhou výpravu.

Expedice! Cha, jediné, co ti lidi dělají je pomalý pohyb na lyžích. Kdybych tu byl se svými psími kamarády, byli bychom dávno na severním pólu a zpět.

Celý den musím táhnout ty těžké boby, které někdo pojmenoval Fiffi a ten chlap Ulli, co předstírá, že je táhne taky, mi svýma nohama pořád brání ve výhledu. A když se chci podívat dopředu, vždycky zařve: "zpátky" a já se musím vrátit do stopy.

Dobře, že je s námi na cestě i holka. Aspoň tu je někdo, kdo se se mnou pomazlí. Ostatní to občas udělají taky, ale bylo by jednodušší, kdyby všichni mluvili stejně. Copak si myslí, že znám všechny světové řeči?

Je tu ale i něco dobrého. Dvakrát denně něco málo k snědku, kdykoliv najdu na sněhu zbylé drobky. Nebo když najdu dokonce celý "swebar": mňam, "ryzí energie pro každého". To teda nechápu, proč byli tak rozčílení.

To je jako když chtěli, abych štěkal na ledního medvěda u Vagabondu. Ostatní psi štěkali, tak co bych se namáhal; samozřejmě bych štěkal, kdyby se lední medvěd snažil ukrást moje jídlo, ale jinak ne. Nejsem štěkající pes.

Před pár dny jsem měl pocit, že jsem v nebi. Dostal jsem tuleně k večeři. Ten prima chlap v Austfjordneset mi nabídl tulení maso, to vůbec nejlepší: tulení lebku!

Tak ja už musím jít, kousek přede mnou je kámen a já ho musím počůrat! I kdyby Ulli protestoval, protože potáhnu boby na opačnou stranu. Bylo by jednodušší, kdyby zamířil k tomu kameni rovnou.

Ahoj!

Andre