Newton odpočívá

Je půl deváté večer. Právě jsem vstal. Nemám tušení, jaký je den v týdnu a jen matně si vybavuji, že je začátek června. Ale nic z toho nevadí, opravdu důležité je jen to, že dnes je odpočinkový den. To znamená, že pro dnešek zapomeneme na naši nomádský zvyk osmihodinového lyžování, budeme spát, relaxovat, číst a užívat si dne, jak chceme.

Musím připustit, že původní plán pro dnešní den nebyl pouze odpočinek. Náhodou táboříme přímo vedle nejvyššího vrcholu Svalbardu Newtontoppenu. Vsadím se, že víte, jak rádi bychom se vydali nahoru. Ale počasí rozhodlo jinak (sníh a nízké mraky).

Na rozdíl od mých společníků, kteří dokáží spát v kuse tři až dvanáct hodin, já moc velký spáč nejsem. A abych se zabavil při takových odpočinkových dnech, jako je dnešní, není nic lepšího než kniha Místní jména Svalbardu (limitovaná edice, 4 kg).

Je to poměrně těžká, však informacemi nabitá kniha, kterou Ulli a Kim táhnou od Longyearbyenu, což je od nich velmi milé. Pojednává o všech místních jménech ostrova. Tato jména jsou neuvěřitelně rozličná. Mohou vyprávět velký příběh stejně jako mohou být extrémně nudná. Například bych vám nedoporučoval hledat, co kniha říká o Flatbreenu (ledovci na jihu Spitzberků). Říká prostě, že je to plochý ledovec. Ale velmi mě zaujalo, že Spitzberky mají také kopec nazvaný Mt. Blanc (jen 485 metr vysoký). Nebo hřeben pojmenovaný po francouzském politikovi Jean Paul Pierre Casimir Perrierovi (víte o něm někdo něco?).

A nyní zpátky k Newtontoppenu. Vsadím se, že víte, že tento vrchol je pojmenován po proslulém matematikovi a fyzikovi Isaaku Newtonovi. A je u něj dokonce i malý kopeček pojmenovaný Eplet jako aluze na Newtonovo jablko!

Zravím vás všechny, moji milí čtenáři!
Ještě přejdeme pár kopců a údolí a budeme zpátky v civilizaci.

Ahoj
Lucas

(poznámka: verzi knihy naleznete na stránce Norwegian Polar Institute)