Ztracené, nalezené a zapomenuté

Přemýšleli jste někdy o tom, co já mám a vy ne? Co mě nutí lyžovat a psát tohle a vás ne? Jestli ne, stejně vám to řeknu. Jsem zapomnětlivý, a to je vše.

Mám tendenci zapomínat, co jsem se naučil při minulé výpravě, a to mě nutí jít na další. Jinými slovy zapomněl jsem, jak hezké to bylo, a tak si to radši zopakuji.
Zapomínám také jiné věci a už začínám být pověrčivý.

Výstroj na expedici si vybíráte pečlivě, aby bylo všeho přesně akorát, ale zas ne příliš málo. Já se ale stejně stále snažím něčeho zbavit, například svých rukavic. Jak tak jedu na jih, přijede ke mně Lucas a ptá se, co je ta černá věc za mnou. Psí hovno, řeknu, ale pro jistotu to zkontroluji. O dvě minuty později mám svoji rukavici zpátky.

O týden později: Chci si vzít čepici, protože se začíná ochlazovat. Ale najdu jen otevřenou kapsu. Alespoň, že si pamatuji, že jsem tu čepici měl ještě před hodinou. Výsledek? André a já se vydáváme na průzkumnou výpravu. Po dvou hodinách se zase připojíme k týmu. Čepice byla nalezena v dobrém stavu poté, co ji přejelo několik lyží a pulek.

Mezitím už jsem definitivně ztratil rukavice. Pro glaciology a archeology budou za pár století dobrou záhadou.
Foťák mi vypadl z pouzdra a připravil nám s Andrém další průzkumnou výpravu.

Nejlepší se stalo minulý týden během pauzy na oběd. Obvykle si vyndavám balíček s obědem z pravé kapsy bundy. Ne však tentokrát. Žádná bunda - ani na, ani v pulce. Opět, starý dobrý Ulli si vzpomněl, že si na tuto cestu bundu bral. A hned tu byly další dvě hodiny hledání.

Mám rád cestování, kde člověk může vidět věci dvakrát.

Ulli